Kdo jsem?

Jsem maminkou dvou dětí, Sofinky a Danečka. Žijeme společně s manželem uprostřed nádherné krajiny Lužických hor. Jsem šťastná, že můžeme být v každodenním kontaktu s přírodou.

Miluji pohyb ve všech podobách, je to můj život, můj každodenní rituál. Ráda také cestuji a  poznávám novou krajinu. Užívám si, když mám chvilku jen pro sebe a můžu se toulat krajinou jen tak, sama se sebou.

Na cestu seberozvoje jsem se vydala kvůli vlastním zdravotním problémům. Klasická medicína mi nedokázala nabídnout řešení. Cítila jsem, že problém leží někde hlouběji a že ho nechci jen maskovat léky se spoustou nežádoucích účinků.

Zalíbení jsem našla ve východních kulturách. Jejich komplexní pohled na člověka mě od začátku fascinoval. V roce 2007 jsem začala s jógou. Díky vědomé práci s tělem mi došlo, v jak velkém napětí se moje tělo nachází a proč přišla určitá zpráva z nitra ve formě nemoci.  A tak začala moje celoživotní cesta sebepoznání.  S láskou a hlubokým naplněním v srdci předávám věci, které pomohly mně osobně, dál lidem kolem mě.  Když vidím úsměv, uvolnění a radost, se kterou lidé z lekcí odchází, dává mi moje práce obrovský pocit naplnění.

Co pro mě jóga znamená?

Z počátku byla jóga pro mě posilovacím cvičením a pokud nebyla dostatečně rychlá a dynamická, odcházela jsem nespokojená. Až později, kvůli zdravotním problémům,  se stala rituálem vedoucím na cestu většího porozumění sobě samé. Než jsem poznala jógu, pohybovala jsem se i mluvila příliš rychle, měla jsem na sebe vysoké nároky, neustále jsem na sebe tlačila, neuměla odpočívat. Nyní už chápu proč zdravotní problémy přišly a jsem nesmírně vděčná za moudrost těla, které k nám neustále hovoří. 

Jóga pro mě znamená napojení se na svůj zdroj, osvobození se od mysli, harmonizaci duše i rozpuštění zamrzlých traumat, magickou cestu sebepoznání sebe sama. A v neposlední řadě čistou radost z předávání vlastní jógové zkušenosti dál. Jóga se pro mě stala životním stylem. Není pro mě jen praxí na podložce. Snažím se o to, aby prostupovala vše, co žiju. 

A co říci závěrem?

V poslední době zažívám příjemný pocit, že jsem konečně našla, čemu se chci naplno věnovat, co mě baví a naplňuje a co zároveň může být ku prospěchu i ostatním.